— Neolitická architektura —

Neolitická architektura

Neolitická architektura zahrnuje budování stálých, trvanlivých staveb z mladší doby kamenné, zejména obydlí a měst, hrobů a kultovních míst. Její pozůstatky se zachovaly spíš v okrajových oblastech a z velké části byly objeveny teprve v posledním století jako vykopávky. Zatímco na Východě jsou to hlavně obydlí a města, stavěná z hlíny a nepálených cihel, ve Středomoří a v Evropě se zachovaly hlavně hroby, kultovní místa a chrámy z velkých kamenů (megalitů).

Podmínky vzniku

Neolit, kultura usedlého zemědělství, začíná někdy v 10. tisíciletí př. n. l. na Blízkém a Středním východě (tzv. úrodný půlměsíc dnešního Turecka, Iráku, Sýrie a Palestiny), odkud se pozvolna šíří jednak na západ, do Středomoří a do Evropy, ale také do dnešního Pákistánu a Indie. Zemědělství umožnilo podstatně vyšší hustotu obyvatel, vytváření zásob a přebytků i budování pevných sídel. Větší soustředění lidí vyvolalo potřebu pevnější společenské organizace a moci, a zároveň umožnilo budování mohutných staveb. Tyto nesmírné investice, zejména hradby a chrámy, vyjadřovaly touhu po trvalém uspořádání života a zároveň víru ve "věčnou" budoucnost, jak to vyjadřuje například Epos o Gilgamešovi.

Jako se neolitická kultura jen velmi pomalu šířila do dalších oblastí, tak také neskončila ve stejné době. Zatímco v těch nejvyspělejších oblastech ustoupila už ve 3.-2. tisíciletí př. n. l. kultuře bronzové, v okrajových a méně úrodných oblastech přežívala často až do 19. století. O neolitické architektuře však mluvíme jen v období do vzniku písma, v Evropě zhruba do 1. tisíciletí př. n. l.

Blízký a Střední východ

Nejstarší neolitické stavby se zachovaly na Středním východě a pocházejí patrně už z 10. tisíciletí. Jsou to lidská sídla, vesnice a města, později i opevněná, většinou z hlíny, drobného kamení a nepálených cihel. Velmi brzy se objevují i posvátné okrsky a chrámy, často s kamennými prvky. Mezi nejstarší sídliště patří Göbekli Tepe a Nevalı Çori z 10.-9. tisíciletí ve východním Turecku a Jericho v Izraeli (9. tisíciletí). V Çatal Hüyüku z 8.-7. tisíciletí, rovněž v jihovýchodním Turecku, jsou domy omítané a na stěnách zdobené malbami, patrně kultovního významu. Nálezy naznačují, že zemřelí se pohřbívali dvoufázově, nakonec pod podlahou domu, který tak sloužil i jako svatyně. Mehrgarh u města Kvéta ve středním Pákistánu, asi 150 km od afghánských hranic, byl nepřetržitě osídlen od 8. do 3. tisíciletí a na něj navazuje řada dalších neolitických měst v údolí Indu. V nejstarší vrstvě osídlení se nalezly domy z nepálených cihel s několika místnostmi na pevných základech z rovnaných kamenů a snad i s kanalizací.