— Architektura starověkého Řecka —

Architekturu starověkého Řecka dělíme do tří základních období, jedná se o období archaické, klasické a helénistické. Architektura archaické doby přímo navazuje na prvky mykénské a mínojské architektury, které jí předcházely.

Řečtí architekti stavěli podle přísných matematických pravidel a pečlivě propočítávali jednotlivé proporce stavby, navíc si uvědomovali optické klamy, kterých dokázali mistrně využívat ve svůj prospěch.

Dělení řecké architektury

Podle období:

Kultura archaické doby (800 - 500 př.n.l.)

Kultura klasického období (500 - 336 př.n.l.)

Kultura helénistického období (336 - 146 př.n.l.)

Podle slohů zvaných "řády", projevujících se nejvýrazněji v tvarování sloupů:

Dórský sloh

Dórský sloh byl nejvíce používán na pevnině. Jedná se o prostý sloh se silnými, mocnými sloupy. Vrchní část sloupu tzv. hlavice bývala nezdobená.

Iónský sloh

Iónský sloh byl hojně rozšířený ve východních koloniích Malé Asie a na Egejských ostrovech. Jedná se o elegantnější a dekorativnější sloh než je dórský. Sloupy jsou oproti dórskému slohu štíhlejší a jeho hlavice je většinou zdobena tzv. závitnicí zvanou jako voluta.

Korintský sloh

Korintský sloh vznikl v pozdějším období než dórský a iónský sloh. V Řecku byl používán velmi zřídka, své obliby dospěl až v Římě. Hlavice byla zdobnější tvořena akantovými listy.

Tyto tři základní architektonické slohy byly nadále přejaty a rozvíjeny jinými kulturami až po současnou dobu. Řecké a odvozené architektonické slohy označujeme souhrnným názvem klasická řádová architektura.

Konstrukce

Metody konstrukce používané v řecké monumentální architektuře se po roce 600 př.n.nl. měnily jen málo. Kamenné bloky se pokládaly na sebe bez jakéhokoliv pojiva a pokud jde o stabilitu, spoléhalo se na jejich váhu a pečlivě do sebe zapadající spáry. Tam, kde tomu bylo speciálně zapotřebí, se používaly kovové skoby a hmoždinky. Zvláštním rysem řeckého zdiva je, že se obyčejně pokládalo tak, aby kámen přečníval zamýšlenou lícovou plochu, a celá zeď byla opracována teprve tehdy, až byla stavba hotová.

Chrám

Nejtypičtějšími a nejdůležitějšími budovami řecké architektury byly chrámy, které byly střediskem náboženského cítění a místní pýchy. Vzor pro jejich základní typ vycházel z megaronu a královských síní mykénských paláců. Rané chrámy se stávaly z jedné místnosti, tzv. cely, se sochou boha nebo bohyně. Účelové ohniště z mykénských paláců je nahrazeno posvátným ohněm hořícím na oltáři před chrámem.

V archaickém období se stavěly první chrámy ze dřeva a vepřovic. Od 7. stol. př.n.l. se stavěly mnohem složitější chrámy, jejichž konstrukce byla kamenná. Největší a nejzdobnější se budovaly v klasické době. Ne všechny chrámy byly budovány ve městech. Některé se stavěly na odlehlých místech. Věřící se shromažďovali před vchodem do svatyně a otevřenými dveřmi uctívali sochu boha, kterému byl chrám zasvěcen. Věřícím nebylo povoleno do chrámu vstoupit.

Řecký dům

Řecký dům se skládal z jedné velké obdélníkové místnosti s předsíní, otvorem ve stropě, kterým byl odváděn kouř z krbu. Tuto část domu obývali pouze muži, ženám byl vstup do těchto prostor zapovězen. Ženám byla vyhrazena část domu, která navazovala na obytné místnosti a vnitřní dvorek jež přiléhal k mužské obdélníkové místnosti. Z vybavení domu uveďme stolky a nejrůznější sedátka. V pozdější době se v domech začínají objevovat koupelny.

Nejslavnější řecká stavba

Parthenón v Athénách

Nejslavnější řeckou stavbou je bezesporu Parthenón. Jedná se o nejdůležitější chrám Akropole zasvěcený bohyni Athény ] a v 15. století na mešitu. Poté v něm Turci zřídili prachárnu, která během obležení Athén vybuchla a způsobila obrovské škody. Dnes můžeme na athénské Akropole spatřit jeho trosky.