— Architektura starověkého Egypta —

Architektura starověkého Egypta zahrnuje monumentální stavitelství říše faraonů od počátku Staré říše (asi 2800 př. n. l.) až do dobytí Egypta Alexandrem Velikým roku 332 př. n. l. Zachované památky jsou především kamenné chrámy, paláce a hrobky, mezi nejznámější patří egyptské pyramidy. 

Charakteristika

Brzy po sjednocení Egypta začali faraonové 3. dynastie budovat rozsáhlé a nákladné náhrobní stavby, nejprve patrně mastaby, později stupňovité i jehlancovité pyramidy, které měly zajistit posmrtný život zemřelého a tím zároveň symbolicky zaručovat trvalost jeho odkazu, tj. říše a jejího řádu. Velké kultovní stavby, spojené s pohřebišti, měly "celoegyptský" význam a byly patrně cílem poutí. Jsou soustředěny do několika oblastí podél řeky Nilu. Od jihu k severu to jsou: Abú Simbel na hranicích se Súdánem, oblast prvního nilského kataraktu (dnešní Asuán) se skalními chrámy a ostrovy Elefantina a Philae, Luxor (starověké Théby s Údolím králů a Karnak) na středním toku a oblast Memfis a Sakkára, Gíza a Abúsír jižně od Káhiry. Na rozdíl od lidských obydlí, hliněných nebo cihlových, se budovaly z pečlivě opracovaného kamene s reliéfní výzdobou a nápisy. Později se podobné, i když méně nákladné náhrobní stavby budovaly i pro další dvorské osoby a hodnostáře.

Mastaba

Mastaba je plochá nadzemní stavba ve tvaru komolého čtyřbokého jehlanu nad šachtovým hrobem hluboko v zemi. V mastabě se uchovávaly dary a patrně konaly i bohoslužby. Vršením mastab na sebe se patrně mohly vyvinout stupňovité pyramidy.